Jedná se o virový zánět jater způsobený virem (virus hepatitidy C = HCV) s vysokou pravděpodobností přechodu do chronického stadia jaterního onemocnění.
Osoby, které dostaly krevní transfúzi před rokem 1992 a i.v. uživatelé drog, kteří používají injekční jehly a stříkačky již před tím použité jiným. Poslední 2 roky probíhá epidemie mezi narkomany. Diagnostika i hlášení zaznamenává desítky postižených ročně. Ohroženi profesionální infekcí jsou i zdravotníci provádějící parenterální zákroky - a tyto případy se bohužel opravdu vyskytují.. Očkování neexistuje.
Jasně se ukazuje, že hlavním zdrojem přenosu je přenos krví, riziko přenosu ostatními tělesnými tekutinami, tělesným kontaktem v rodině, sexuálním kontaktem je (velmi) nízké a přesně jej neznáme. Přenos z matky na dítě - velikost rizika asi nepatrná - neznámá.
Může být ztráta chuti k jídlu a hmotnosti, slabost, nausea, zvacení, tlak v epigastriu, žloutenka. Většina infikovaných nemá příznaky žádné. Protilátky se objeví několik týdnů až měsíců po případném vzniku klinických příznaků.
Dva týdny až 6 měsíců po expozici (průměrně za 6-9 týdnů).
Předpokládá se, že člověk má "nakažlivou krev" několik týdnů před vznikem klinických příznaků. Nakažlivost přetrvává po celou dobu přítomnosti viru v organizmu. Tato přítomnost se dá detekovat například reakcí PCR /polymerázová řetězová reakce/.
V současnosti neexistuje po - expoziční léčba, která by případně zabránila rozšíření infekce v organizmu a zabránila vzniku nemoci. Akutní hepatitis C rovněž není léčitelná (pouze symptomatická léčba). Chronická hepatitis C, která postihne značnou část těch, kteří prodělali akutní fázi, je ovlivnitelná interferonem alfa v kombinaci s ribavirinem. Léčba je složitá a nákladná. Nadějné je použití interferonu alfa navázaného na propylenglykol (ve stadiu zkoušek). Zatím kombinace léků vyléčí kolem 40% pacientů.
Pozitivita protilátek podle kterých se určuje, zda byl dotyčný infikován,
se objeví průměrně za několik měsíců po infekci a za několik až měsíců
po
vzniku klinických příznaků případně po pozitivitě jaterních testů. Záleží
také na typu použitého testu. (PCR prokáže přítomnost viru již před klinickými příznaky). Rozlišení akutní nemoci od
chronického nosičství není těmito testy možné.
Nosiči viru mají být informováni o riziku přenosu na další osoby a o způsobu přenosu. Vyloučeno musí být společné používání kartáčků na zuby, žiletek, jehel a jiných předmětů, které mohou být kontaminované krví. Vyloučeno je samozřejmě dárcovství krve, infikovaní by měli informovat zdravotníky. (Ti se však mají chovat vždy tak, aby zabránili přenosu krve od osoby se kterou přijdou do styku, do svých tkání).
Odhady hovoří o 3% infikovaných v celosvětovém měřítku. Asi 5 milionů infikovaných žije v západní Evropě. IV narkomani jsou nejohroženější skupinou.
Pravděpodobnost přechodu do chronicity je 70 –90%. Během 20 let vznikne cirrhóza u 20% nemocných s chronickou VH C. Hepatocelulární karcinom vzniká ročně asi u 4% nemocných jaterní cirrhózou. Chronická VH C i jaterní cirrhóza probíhají většinou asmptomaticky a jsou odhaleny převážně náhodou.
Zdravotnický pracovník s poraněním prstu infikoval virem hepatitidy C 5 pacientů v průběhu 6 týdnů v jedné německé nemocnici. Jednalo se o asistenta anesteziologa (SZP). Sám se nakazil 2 roky před tím od pacienta v průběhu anestezie. U všech infikovaných nemocných se rozvinula klinicky manifestní hepatitis C. (Pramen: časopis KMIL 2/2001 podle ProMed).
Odkazy na další stránky o hepatitidě C:
http://www.niddk.nih.gov/health/digest/pubs/chrnhepc/chrnhepc.htm
http://www.epidemic.org/index2.html
naposledy měněno: 03.04.2001 08:38